Putna vyzývá: Volte Zemana!

Výzva Martina Putny, aby skutečná levice volila v druhém kole prezidentské volby Schwarzenberga, dokládá nezájem pražského kulturního salónu o sociální otázku a moralistní pojetí politiky jako souboje dobra a zla.

Martin C. Putna včera na stránkách Deníku Referendum vyzval zástupce, jak říká, „skutečné levice“, tzn. ty, co v prvním kole volili Jiřího Dienstbiera, aby v druhém kole prezidentských voleb dali svůj hlas Karlu Schwarzenbergovi. A svou výzvu podpírá čtyřmi body, jež nejspíš považuje za zásadní. Zásadní ony jsou, to ano. A to hned v několika rovinách.

Jednak ztělesňují ty nejpokleslejší fráze, jimiž se zaštiťují příznivci Karla Schwarzenberga. A polemizují s nejomletějšími floskulemi příznivců Miloše Zemana. Dále dokládají chronický politický analfabetismus pražského salonu a především nepřehlédnutelnou selektivnost ve vztahu k faktům, k níž u tohoto okruhu myslitelů dochází. Obzvláště, začnou-li mobilizovat proti „ztělesněnému zlu“.

Ve výsledku je tak argumentace Martina C. Putny jen důkazem toho, jak podobné osobnosti ze svých morálních výšin zástupce „skutečné levice“ podceňují, anebo v lepším případě vůbec nechápou.

Putna ve prospěch Karla Schwarzenberga včera načrtl čtyři body. Podržme se tedy této struktury.

1. Putna tvrdí, že předhazovat Karlu Schwarzenbergovi jeho šlechtictví zavání diskriminací menšin, jako jsou homosexuálové, židé nebo Romové. Úsměvné je už to, jak jeho argumentace připomíná „klausovsko-kalouskovské“ volání českých neoliberálů, aby v této údajně závistí prosáklé zemi nebyli bohatí trestáni za úspěch (rozuměj, aby neplatili vyšší daně než ostatní, případně je neplatili vůbec), tedy diskriminováni ve prospěch líné chudiny. Což je samo o sobě čiré zpřevracení původního smyslu boje s diskriminací. Podobně je tomu u Putnova volání po nediskriminování šlechtice, jehož majetek je, mírně řečeno, nemalý.

Ale k věci. Putnovi zjevně uniká symbolický rozměr problému, neboť prezidentská funkce ho určitě má. Kdyby K.S. nezastával významné vládní funkce v nejasociálnější vládě za posledních dvacet let, která zemi ořezáváním sociálních jistot, odíráním nejchudší části obyvatel a masivním návratem majetku katolické církvi systematicky vrací kamsi do 19. století a možná dál, jeho šlechtický původ by nejspíš vadil málokomu.

Za momentálních okolností se jeho instalace na Hrad může stát pouze symbolem definitivního stvrzení kurzu nastaveného současnou vládou. Kurzu směřujícího k rozvratu těžce vybojovaných vymožeností, jež ze společnosti činí společnost civilizovanou, humanistickou a také stabilní – společnost skutečně demokratickou. Ani nemluvě o sociologických studiích, které jako důsledek brutálního neoliberálního směřování současné společnosti označují její feudalizaci. Není tedy divu, že šlechtictví K.S. může být pro leckoho problém.

2. V dalším bodě Putna vyzývá, abychom si od K.S. odmysleli to, co si od něj odmyslet, jak vyplývá z výše řečeného, nedokážeme. Kandidát má být prý posuzován nikoli jako dnes již pětiletý člen vlády, ale jako člověk, jehož šlechtickým rodem se Putna několik let zabýval a který se celý život zastával lidských práv a kdysi pomáhal českému disentu. Jako člověk, který není v žádném směru xenofobní ani rasista a má dokonce smysl pro moderní umění.

Dodejme tedy, že Schwarzenbergův boj za lidská práva probíhá jen tam, kde je to v souladu se zahraniční politikou USA a jiných „spřátelených“ velmocí, a jeho destinace jsou monotónně minimální a selektivní jako politický intelekt zástupců pražského kulturního salonu: Kuba, Bělorusko, Rusko.

Existuje totiž mnohem více států, v nichž jsou Schwarzenbergovi lidská práva ukradená, než těch, v nichž se v jejich prospěch angažuje. Nemluvě ani o České republice, kde se na pošlapávání lidskosti nejchudších sám přímo podílí v rámci vlády, která je svou politikou připravuje o tak elementární práva, jako je právo na střechu nad hlavou či důstojný život, a novým zákonem je vydala zas o kousek víc všanc nájezdům zdivočelých českých exekutorů.

To je ovšem nejspíš pod Putnovy rozlišovací schopnosti. Schwarzenbergem a jeho vládou ožebračovaní chudáci o moderním umění jistě nevědí zhola nic. Zato ministryně kultury Hanáková vygenerovaná Schwarzenbergovou stranou určitě nastaví „řídící procesy“ tak, aby moderní umění jen kvetlo a Drábkovy (ejhle, další Schwarzenbergův ministr, dokonce podle knížecích slov mimořádně schopný) „nucené práce“ pro nezaměstnané a sKarta lid konečně přivedou k lásce k umělecké avantgardě.
..

Celý text naleznete zde.

 

Dramata

Popeláři (ve spolupráci s Dodem Gombárem, 2014)
 
Tři dny (2014)
 
Lysistrata / Aiás (2014)
 
 
(2013)
 
(2012)
 
(2012)
 
(2011)
 
(2011)
 
(2008)
 
(2006)
 
(2003)
 
(2002)
 
(2000)
 
(1998)
 
(1997)
 
(1997)
 
(1997)
 
(1996)
 
(1996)
 
Černá noc
(1996)
 
Sodomagomora!
(1995)
 
Kočka na mráčku
(1994)
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
TOPlist