Punk is dead, začíná éra agentů

Po přečtení rozhovoru Oldřicha Dandy s Karlem Schwarzenbergem, kterým se TOP 09 pyšní na svém webu, mám už konečně jasno, proč mládež tak lne k panu knížeti. Mají totiž hodně společného. Například to, že si prd pamatují. Mladí z toho důvodu, že ještě nic nezažili a/nebo politiku nesledují, a jsou tedy ideální cílovou skupinou volební kampaně TOP 09. Kníže si zase důležité věci buď už není schopen pamatovat, anebo si je pamatovat nechce. Proč si však nic nepamatuje také valná část pražských umělců a řečených intelektuálů, je snad už tématem pro psychologickou analýzu. Vzhledem k tomu, že si dokážou vzpomenout na tak dávné věci, jako jsou komunismus nebo opoziční smlouva, dalo by se usuzovat, že jde spíš o poruchy paměti krátkodobé. Anebo na ně v politice škrtů minulé vlády jenom nestihla přijít řada.

Schwarzenberg je, jak vyplývá z rozhovoru, buď naprosto hloupý, anebo senilní, případně cynický. Nebo všechno dohromady. Podle něj se v nedávné minulosti sice nadělalo pár chyb – ty se už určitě nezopakují –, hlavně se ale podařilo i mnoho dobrého. Církevní restituce jsou fajn, protože co bylo ukradeno, musí být vráceno. Druhý pilíř penzijní reformy je taky fajn, ale měl být povinný. Vládě se podařilo osvobodit soudy a prokuraturu, což se nakonec obrátilo proti ní samotné. Vládní koalice pak opozici ve sněmovně válcovala i za pomocí stavu legislativní nouze jen kvůli tomu, že s ní prostě nebyla kloudná řeč. Je přece naprosto jasné, že ten, kdo odmítá tupě a ochotně přikyvovat, není hoden ušlechtilého knížecího dialogu. Inu, ideální kandidát pro mladé voliče a především pravá opora demokracie, onoho monumentu vystavěného na diskusi a vůli po dohodě.

S kým stojí za to diskutovat?

James Bond, respektive agent 009, za něhož se nám Karel v kampani nově převlékl, vlastně také diskutuje jen málokdy – snad jen v případě, kdy se snaží zakrýt skutečnost, že spoludebatéra za chvíli odrovná. Anebo rád diskutuje s krásnými ženami, což Karel prokázal v oduševnělém dialogu s blondýnou Nicky. Snad by si z toho měla vzít opozice ponaučení a do dialogu s Karlem už nasazovat jen nějaké ty poslankyně „krev a mlíko“, s nimiž by státník ochoten diskutovat byl, protože by se jim u toho mohl dívat do výstřihu. Vlastně pardon: které by byly ochotny diskutovat s Karlem. Ideální by bylo, kdyby ještě měly nějaké šlechtické předky. A nemuselo by se ani jednat o nějak zvlášť vysokou šlechtu. Protože, jak ukázal Jiří Stránský, s Karlem mohou klidně ruku v ruce jít i potomci šlechty drobné.

Co se týče církevních restitucí a krádeže církevního majetku, je samozřejmě otázka, kde a kdy ta krádež vlastně začala. Protože komunisté určitě nebyli v dějinách první, kdo církvím okleštil rozbujelý majetek. Ale soukromé vlastnictví je v Karlově ideologii posvátné. Obzvlášť od určitých přelomových dat, před nimiž měla tvář světa stabilní a definitivně neměnný ráz a po nichž začal zjevný chaos a rozvrat „přirozeného“ řádu. Pěkně to ilustruje jeden vtip o kapitalismu, v němž si zloděj nejdřív nakrade, co může, a pak nad nakradený majetek umístí ceduli „soukromé vlastnictví“ a prohlásí ho za nedotknutelné. V Karlově světě je totiž pouze ono schopné generovat dobro. Jaksi samo od sebe. Že tomu tak ve skutečnosti v předlouhé řadě případů vůbec není, přece nevadí. Inu, neoliberalismus. Karlova mládež bude asi dost nemile překvapena, až v pokročilé dospělosti konečně otevře oči a zjistí, že se „zničehonic“ ocitla v brutálně kořistnickém a ještě ke všemu klerikálním státě. A dosti rigidním, soudě podle názorů kardinála Duky...

Celý text najdete zde.

 

Dramata

Popeláři (ve spolupráci s Dodem Gombárem, 2014)
 
Tři dny (2014)
 
Lysistrata / Aiás (2014)
 
 
(2013)
 
(2012)
 
(2012)
 
(2011)
 
(2011)
 
(2008)
 
(2006)
 
(2003)
 
(2002)
 
(2000)
 
(1998)
 
(1997)
 
(1997)
 
(1997)
 
(1996)
 
(1996)
 
Černá noc
(1996)
 
Sodomagomora!
(1995)
 
Kočka na mráčku
(1994)
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
TOPlist