Lída Baarová jako dobrá zpráva

Snímek Lída Baarová režiséra Filipa Renče překračuje hranice diletantství. Tyto hranice však české filmy překračují soustavně. Proč tedy zrovna Renčův snímek vyvolal takové vášně? A v čem se Renč slavné herečce podobá?

Do filmu Filipa Renče s názvem Lída Baarová si stihl kopnout už skoro každý, kdo v tuzemsku o filmu píše. Jen Extra.cz publikovalo texty plné superlativů a jásotu nad „spoustou zajímavých exteriérů, davovými scénami a obřími hákovými kříži a říšskými orlicemi na každém rohu“, nebo nad tím, že se kritici zase spletli a lid se valí do kin. Šlo o texty, které pro jistotu podepsala celá redakce.

Předpokládám, že v Extra je možné si podobné recenze zakoupit a když ne, určitě budou dostatečně zaplaceny reklamním sloganem pod oběma články: „Rozpalte vášeň. - Silná potence již za 17 minut. Získejte znovu připravenost k akci.“ Kdyby vás náhodou dostatečně nerozpálila Lída Baarová v Renčově filmu, můžete využít alespoň tuto nabídku.

Filip Renč dostal od české filmové kritiky takovou nakládačku, až by ho jednomu bylo skoro líto. Snímek je to ale opravdu chvílemi až diletantský. Zmatečně osciluje mezi žánry. Vytváří nechtěně komické situace na hranici parodie, ač se snaží být osudovým dramatem, v němž i rozsvícení reflektorů ve filmovém studiu duní nesčetnými hrozbami a kdejaký banální úkon protagonistky je podbarven sugestivní temnou hudbou, která je přítomna téměř neustále.

Ostrá reakce kritiky ovšem budí pochybnosti i kvůli tomu, že česká kinematografie vyprodukuje za rok nemalé množství filmů pochybné kvality. Tak proč se s takovou chutí, jejímž ekvivalentem jsou snad už jen reflexe děl Zdeňka Trošky, vrhá kritika právě na Renčův opus?

No ano, jde o film značně ambiciózní a rozmáchlý, který se hroutí sám do sebe v neschopnosti věrohodně odvyprávět příběh a nalézt v něm aspoň nějaké smysluplné téma. Nic české srdce nepotěší víc, než tohle. Dalším problémem je, že Renčův film byl za podivných okolností podpořen značně vysokou finanční částkou ze Státního fondu kinematografie, ač se nabízely projekty jiné a snad i slibnější. To budí domněnky, že za rozhodnutím stály politické tlaky.

V neposlední řadě však vyvstává i podezření, že intenzita bouřlivé kritickém reakce je mimo jiné výsledkem Renčových přátelských vazeb k prezidentovi Miloši Zemanovi. Je totiž téměř automatickou společenskou povinností pražského kulturního salónu pronést v těchto souvislostech slova rozhořčení nad příšernou kvalitou filmu.

Ale ponechme problematiku filmového umění audiovizuálním estétům a nepřátelům Miloše Zemana a jejich pochopitelnému i nepochopitelnému zhnusení a vrhněme se na ideovou, respektive ideologickou stránku Renčova díla. Právě ta se vyznačuje nejvyšší mírou popletenosti, která pak utváří vše ostatní.

Celý text najdete zde.

 

Dramata

Popeláři (ve spolupráci s Dodem Gombárem, 2014)
 
Tři dny (2014)
 
Lysistrata / Aiás (2014)
 
 
(2013)
 
(2012)
 
(2012)
 
(2011)
 
(2011)
 
(2008)
 
(2006)
 
(2003)
 
(2002)
 
(2000)
 
(1998)
 
(1997)
 
(1997)
 
(1997)
 
(1996)
 
(1996)
 
Černá noc
(1996)
 
Sodomagomora!
(1995)
 
Kočka na mráčku
(1994)
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
TOPlist