Aristofanes redivivus

Nejčastěji inscenovanou Aristofanovou hrou u nás je naopak bezkonkurenčně Lýsistrata – ať už v původním překladu (Breska, Stiebitz, Šrámek), nejrůznějších adaptacích (Merle, Žáček) či domácí „muzikálové“ formě jako Suchého Lýsistrata, a především oblíbená Nejkrásnější válka (Renčín, Brabec, Čiháková), která má jen v databázi Divadelního ústavu 21 inscenací, a to se tu neeviduje její výskyt na amatérských scénách, kde nalezneme jistě stejný, ne-li větší počet. Je samozřejmě zajímavé, že tato protiválečná satira napsaná a provozovaná v době peloponéské války je u nás inscenována jako pouhá neškodná košilatá komedie, a kritika dokonce zdůrazňuje, že nejde „o žádnou pacifistickou agitku“. Z čehož trochu zamrazí, víme-li, že Aristofanova Lýsistrata byla provozována za krvavé peloponéské války, a tedy agitkou zcela jistě byla. A jen si zkuste představit, že v dnešní Sýrii takovou hru napíše současný dramatik a že se tam hraje! To chápou umělci na celém světě. Jinak by se nemohl uskutečnit Projekt Lýsistrata, který vyvolal 3. března 2003 přes 1000 čtení této hry v padesáti devíti státech světa a ve všech padesáti státech USA na protest proti válce v Iráku.

Nemluvě o tom, že tzv. „sex strike“ je dodnes provozován jako účinná politická zbraň, o čemž svědčí události v Kolumbii (2006), Itálii (2008) či Keni (2009), nikoli ovšem v Belgii, kde takovou stávku neúspěšně navrhovala senátorka Marleen Temmerman, když se nemohla dočkat nové vlády…

Martin Čičvák ví o Aristofanovi a o antice své. Ještě při studiu na JAMU režíroval v r. 1997 jako svou školní práci Sofoklova Oidipa (který měl ovšem příznačný titul Mor) a v brněnském Mahenově divadle inscenoval v r. 2007 Sofoklovu Antigonu. Jeho předposlední slovo k inscenaci antické dramatiky byl ovšem právě Aristofanes, konkrétně jeho Oblaka, pro něž si dal pořídit nový překlad. Čičvákova inscenace Oblaků, která měla při pohostinském představení v Brně (24. 2. 2013) veliký úspěch, na domácí půdě v Bratislavě neuspěla. Jak se vyjádřil překladatel: „Oblaky boli prepadák, pretože nie sú hrou o láske, ale o korupcii, dlhoch, politike.“ A to přesto, že vizuální stránka inscenace, v níž taneční skupina Debris jako chór Oblaků akrobaticky plavala vzduchem, natřásala se v baletních sukýnkách a poskakovala na průsvitných balonech, navíc doprovázená nádhernou barokní hudbou, byla oslňující. Vše podstatné se však odehrávalo v řeči, která je ve hře tématem i prostředkem a která byla díky citlivému překladu dokonale srozumitelná. Inscenace zřejmě překročila míru, kterou je slovenský konzervativní divák ochoten snášet, zvláště když – kromě nepříjemných paralel se současností – zřejmě navíc ještě postrádá „pôvabnú starú patinu“. To však neznamená, že by režisérovu záměru všichni recenzenti nerozuměli – naopak, jsou mezi nimi i tací, kteří poznali, že tento „Aristofanes spadol z oblakov“ právě včas, jak praví jeden titulek...

Celý text naleznete zde.

 

Dramata

Popeláři (ve spolupráci s Dodem Gombárem, 2014)
 
Tři dny (2014)
 
Lysistrata / Aiás (2014)
 
 
(2013)
 
(2012)
 
(2012)
 
(2011)
 
(2011)
 
(2008)
 
(2006)
 
(2003)
 
(2002)
 
(2000)
 
(1998)
 
(1997)
 
(1997)
 
(1997)
 
(1996)
 
(1996)
 
Černá noc
(1996)
 
Sodomagomora!
(1995)
 
Kočka na mráčku
(1994)
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
TOPlist